roh
roh
roh
roh
Poezie
Sedmá   Jan Zábrana

Ten rok jsem vstával dřív a nevzpomínal na ráj,
chodil jsem na Smíchov přes železniční most.
Z Výtoně řinčela červená jarní tramvaj
na toho, kdo vstal dřív a nevzpomínal na ráj,
kdo potkal minulost dřív než svou budoucnost.

A přicházely dny a žádný z nich jsem neznal
za nebem z hliníku, za hlinkou obzoru.
Nad řekou vzlínalo skleněné světlo března
a přicházely dny a žádný z nich jsem neznal,
dny s větrem v průjezdech, se zlomky hovorů.

Vlak s tebou odjížděl a bez něj, nepřipojen,
můj vagón stál tam jak Robinson na pláži.
Cos mi to neřekla? To nic? To všechno? Co jen?
Vlak s tebou odjížděl a bez něj, nepřipojen,
vagón z mé noci stál na ranním nádraží.