Odtud jsem zaslechl zpěv
vidím na jaře vedle kvetoucí vody
kráčí a rozmlouvá s jitrem
pták modrokrk pták vydrolené zrno
pták rudé světlo pán Monecauhtzin

(Tecayehuatzin - z výběru Poezie starých Aztéků)

Ja nehledal jsem vilnou Frynu
pro flirt a k ukrácení dne.
Utišení jsem na tvém klínu
pro srdce žádal neklidné.

Noc byla touhou přesycená
a vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že můj příchod čekala.

A lože ztřísnilo se krví. --
A já se zachvěl vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je prvý rozlomím.

(František Gellner - Radosti života)

Máj bloudit nechává milence věrolomné
A dlouho dává vlát modrému peří tak
Že třese cypřišem v němž hnízdí modrý pták

Madona po ránu si plané růže bere
Zítra si natrhá fialy lilie
A do hnízd naklade pak holubice které
Zaslíbí holoubku jenž jak Duch Svatý je

Hle pod citroníky se láskyplně hýčká
Láskou jež hoří v nás posledně přišlý pár
Vzdálené vesnice jsou jako jejich víčka
A mezi citrony plá jejich srdcí žár

(Guillaume Apollinaire - Alkoholy)

Bůh deště, rozezlen a povoliv své vzpouře,
vychrstl chladný proud, jenž stéká ze mraků
a kape na hřbitov, a s chuchvalcemi kouře
hned zvětšil úmrtnost předměstských chudáků.

Má kočka děsící se oblačna a bouře,
se svíjí na zemi, má úzkost ve zraku,
a duše básníka sní v okapové rouře
se smutným fantómem a s hlasem přízraku.

Zvon hlučně naříká a dřevo v kamnech kvílí
jak velké hodiny, které se nachladily,
a zatím při kartách, jež páchnou koudelí

a jež jsou dědictvím po vodnatelné tetě,
kluk s dámou hovoří o starodávném světě
a blouzní o láskách, jež dávno zemřely.

(Charles Baudelaire - z výběru Víno samotářovo)