Něco úvodem... Přeplněná schránka dopisy od fanynek, vydaná omezená série poštovních známek, blahopřání od nizozemské královny, děkovný dopis od české menšiny žijící v Mongolsku, propisky, pravítka a řasenky s logem Obšťastníku. Proč to všechno? Jen díky dekadické soustavě, kterou naše společnost používá a slaví mimo jiné i dekadicky kulatá výročí. Ano, je tomu tak — vyšel desátý Obšťastník! Kdybychom se při tomto kulatém výročí pohybovali na poli řádného klišé, asi bychom se snažili deset (devět) Obšťastníků nějak příblížit. Ano, tak se i stalo a ve skoro každé rubrice naleznete mimo obvyklou dávku i jeden hvězdičkou označený příspěvek, který je vykradnut z dějin. Nebo bychom při příležitosti výročí nad časopisem přemítali a hodnotili ho: Od nejistých začátků a přes díla, za jejichž autorství se dnes autoři leckdy i přímo stydí, se tento časopis přehoupl trochu dále. Trapnosti neubylo, ale je vkusně zabalena do někdy striktní formy a rozmělněna mezi poetičtější výpovědi. Nicméně v případě, že klišé zcela opustíme, místo přibližování či hodnocení bychom si radši mohli zapálit tlustý doutník, pohladit klisnu, zasadit kopřivy, zmuchlat vysvědčení ze třetí třídy a především si znovu položit tu dotěrnou a nekončící otázku: kdo nebo co toho magora nutí psát tak debilní úvodníky? (září 2004)