Tento muž pije kaluže;
nechme ho, on za to nemůže.
Snad si myslí, že to z něho dělá muže.
Poslechněme si ho nuže..

"Před sebou vidím louži
a cítím, jak se moje duše souží,
když tak moc touží
vypít tuhle louži."

(pk)

Nikdy ji nespatřit,
bez ní tu býti -
mořem slz pluje opilý vrak:
Nechte si pohár věčného žití,
věčný bych smutek věčně pil pak.

(neznámý japonský autor)

Mohla-li by mohyla, hulil by mohyl?
Mohl-li by lom, lomil by mol holý len?
Z mihule minule zbyl jenom pahýl.
Homole, homole, proč nejsem oholen?

(pc)

Dobře se sedá v břehu kamenitém,
rozkvetlá větev je bezděčným krytem.

Ať řeka plyne, zůstávajíc s námi,
a stříbro rybek padá šupinami.

Ten lesklý peníz, který nepatří mi,
zaplatí za nás lehkovážné rýmy.

Z těch bílých květů chtěl jsem nedočkavý
podat ti hrušku plnou sladké šťávy,

abys ji vzala, vtiskla roztomile
do křehké slupky svoje zoubky bílé.

Už se mi ale ztrácíš do vzpomínky,
polibky hořké dává kuřák dýmky.

(Jaroslav Seifert - Jaro, sbohem)

Plyn pláče, v mlze kvílí,
lká, jak by živý lkal.
Ach, nad tím mějme žal,
co patřilo nám chvíli.

Liják do dlažby střílí,
vlna do hřbetu skal.
Zdvihli a nesou dál
rakev s tím, co jsme byli.

Nechoďme, sestro, více
snít o korunkách z máků
a teple do lijáku

a hrůzy plískanice
jak děti sveřepí.
- Zima žne na stepi.

(Jean Moréas - Kantilény)