Obsah rubriky: Kryzovec, Prší, prší, jen se leje, Koncert Salamandry v Praze, F for Fake; zpět

Kryzovec (krátká úvaha pro osamělé čtenáře)
Jsem kryzovec. Už ani nevím, kdy naposled mě někdo oslovil jinak. Nemám prakticky žádné vzdělání. Snad až na mojí mateřštinu, kterou f pohodě zvládám. Již jako dítě jsem byla kryzovec. Měla sem dvě oči, dvě ruce, dva zuby, ale jen jednu nohu. Nepovažuji to však za příliž velký hendykep, protože k chůzi stejně využívám předních končetin. Někomu se to může zdát nepraktické, náročnějším dokonce podivné, ale je tomu tak. Trpím totiž nadměrným nedostatkem krve v mozkových buňkách a proto potřebuji mít neustále hlavu směrem dolů. Dokonce i teď, když jsem se rozhodla napsat svoji polsední vůli, jsem v poloze překocené, hlavou směrem k zemi.
Dost již však o mě, ráda bych se dostala k jádru věci - totiž k odkazu mého majetku pozůstalým. Abyste chápali, hodlám totiž spáchat sebevraždu. V mém případě se ovšem jedná o krizové řešení - inu, jsem kryzovec. Kdyby se můj život vyvíjel jinak, asi bych tuto závěť nepsala. Věc se však má tak, že zítra již nebudu mezi živými. Víte, já vlastně ani nevím, proč jsem chtěla spáchat tak hrozný čin. Dnes se totiž necítím příliž dobře - škrábe mě v krku, což u kryzovce může signalizovat jen jediné - jsem gravidní! Ano, je to tak. Je to statisticky dokázáno. Můj prapradědeček - praprakryzovec, dostal jednoho dne černý kašel a během několika týdnu porodil prababičku. Problém je, že u kryzovce se rodí mláďata převážně mrtvá. I moje prababička byla mrtvá, i když jenom pár dní. Pak zase obživla. Já tomu nerozumím, ale maminka říká, že prý byla v komnatě. Moc to nechápu, protože kryzovci komnaty nemají. Všichni žijeme v dolech na brikety. Ani nevím, proč o tom píši. Jsem kryzovec. Už ani nevím, kdy naposled mě někdo oslovil jinak.
(pc)

Prší, prší, jen se leje
Dovolte mi kratké zastavení nad touto písní.
Melodie je skutečně špatná, rytmika nulová a zjevně žádná kompozice nedokáže zmírnit tak nepovedený text. "Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme?" Více než zjevné je, že prší, ale to je vše, co lze pochopit. "Pojedeme na luka, až kukačka zakuká." Lze jen spekulovat, zda autor písně nebyl dopravce koní a neměl domluvenou schůzku na pražské stanici metra Luka. Anebo v drobné vesnici v západních Čechách. Jenže jak do toho zapadá kukačka? Je nemyslitelné, že by měl tento převozník v autě hodiny s kukačkou. Další varianta je, že píseň pochází z divokého západu a složil ji zloděj koní. Živě si dokážu představit beznaděj takového zloděje koní, kterému hnaje stádo před sebou začlo pršet a snaží se rozšířením písně informovat komplice, kde se bude nacházet, až se ozve jejich šéf - přezdívaný Kukačka. To by vysvětlilo i onu údajnou lidovost písně, která pomáhá anonymitě zloděje. Jen těžko lze ovšem vysvětlit druhou sloku a vůbec důvod, proč další sloka vznikla, byl-li vzkaz již doručen. Také to mohl způsobit zlomyslný skladatel, který chtěl narušit psychické zdraví svého kolegy - konkurenta. Také zřejmě nechtěl být odhalen. O různých vlivech státních tajných složek se ani nezmiňuji.
Ať tak či tak, určitě nejde o lidovou píseň. Byla-li píseň rozšířena z jakéhokoli důvodu, jedná se buď o nezodpovědnost nebo úmyslné poškozování hudebního vkusu posluchačů.
(pk)

Koncert Salamandry v Praze
Dne 19. října jsme se vypravili na koncert české speedmetalové skupiny Salamandra, který měl začít v 19h v pražském klubu Hells Bells. Koncert začal již s tradičním zpoždením, tentokrát bohužel více jak hodinovým. Důvodem byla nám neznámá prodleva dopravy aparatury.
Koncert probíhal za živé atmosféry a dobré nálady. Vše proběhlo prakticky bez žádných technických ani zvukových problémů. Myslím, že se všichni přítomní dobře bavili. Hlavně nás - diváky - bavili speedmetaloví baviči z Ostravy. Koncert skončil úderem desáté hodiny, jelikož klub Hells Bells nachází se ve středu "pražského večerního klidu".
Jediným záporem snad byla cena vstupného (100Kč), která se podle nás mohla pohybovat alespoň o čtvrtinu níže. Na příští vystoupení Salamandry se již všichni těšíme.
(pc)

F for Fake
27.10. zavítala do Prahy třebíčská revivalová skupina Czech Faith No More. Opět v Rock Café se sešli příznivci hudby americké skupiny Faith No More (FNM).
Překvapením byl nový bubeník, ne však nepříjemným. Czech FNM zahráli mnoho skladeb, které zvládnou. Mohli jste slyšet např. Evidence, Midlife Crisis, Ashes To Ashes, We Care A Lot, Collision, From Out Of Nowhere, Ricochet a další. Nově zahráli The Gentle Art Of Making Enemies a zazněly i dvě cover verze Easy a I Started A Joke. U Last Cup Of Sorrow neznělo vše dohromady, nicméně "sólo" na baskytaru bylo zahráno poctivě a se zaujetím. U "novinky" The Gentle Art Of Making Enemies (neklame-li mě paměť) bylo zřejmé, že zpěvák má k hlasu Mike Pattona daleko. I kytarista neměl - dle mého názoru - svůj den. Bohužel nezazněla píseň Stripsearch, které se Czech FNM ještě pravděpodobně nevěnovali (a z které byl vybrán název pro těchto několik řádků). Touto kritikou bychom mohli pokračovat dále, ale...
Všichni přítomní velkoryse přijímali nedokonalosti těchto revivalů, protože si byli dobře vědomi, že hudbu FNM už nikdy naživo v originále neuslyší. Czech FNM jistě nehrají jen pro peníze, ale také proto, že jsou velkými fandy FNM. Za to a také za to, že nenechali u nás tuto hudbu umřít, jim patří díky!
(pk)