točí, vše se točí, ach mé oči
kdy už to skončí?
hoří, tělo mé hoří, bolest se noří
a mé tělo boří
motám, proč se tak motám,
snad kvůli botám,
hlavo: vzpomínky jsou tam?
chladno, teplo však chladno
není inu radno
dostat se až na dno!

(pc)

Probudil jsem se nenadále
lusknutím okna. Benátky
plavaly v spánku na kanále.

Byl klid. A přec jsem slyšel výkřik,
a přece probudil mě sten.
Jak vykřičník nepřestal jitřit
před jitřní nebe nad měsícem.

Visel - trojklanný trojzub štíra -
nad mořem zmlklých mandolín.
Možná že kdosi ženu týral.
Výkřik nad spícím okolím,

Zastřen mlhou až k samé střence,
čněl jako nůž, jak černý kel.
S křivým úšklebkem utečence
Velký kanál se ohlížel.

Nad hejnem gondol, před červánky,
den blikal v bledé stínohře.
A Benátky jak Benátčanky
vrhly se plavmo do moře.

(Boris Pasternak)

Šlape gumy, neví proč.
Pije rumy, močí moč
a stále neví proč šlape.
Ponocuje, ráno chrápe,
ale jinak je to správný chlap,
všude říkají mu Gumošlap.

Lapá po dechu, v rumu útěchu
hledá a tvář jeho bledá se stane,
až když došlape gumu a vstane.

V ruce má klacek a je to macek,
jaký je velký a guma naň visí,
rum už na dně a Gumošlap mizí.

(pc)

Každý by skvostně chtěl jíst a ne málo,
jen kdyby všechno i strávit se dalo;
pít, co se zráčí, by věc byla skvělá,
jen kdyby pak hlavička nebrněla;
na soka střílet by úkol byl sladký,
jen kdyby chlap sprostá nestřílel zpátky;
a každá dívka svolná by byla,
jen kdyby pak jiná otěhotnila.

(Johann Wolfgang Goethe)

Skřítek políbil hnusnou ropušku,
zrovna když natahovala jazyk pro mušku.
V mžiku z ropušky stala se panna -
metr sedmdesát, pěkná tvář, povaha.
Skřítek měl ji rád a dívka jeho měla ráda,
získala tak kamaráda.
Však mrzuté to bylo pro skřítka,
neb při svém metru měl jiná měřítka.
Jindy zas milá rosnička na oblázku,
polibek a hle - slečna jak z obrázku.
Vskutku jeho vzrůstu, pěkná sličná sice,
ale zlá na skřítka o to více.
A co z toho vyplývá?
Že krása lidí v žábách nesplývá.

(pk)