Obsah rubriky: Barma, Abeceda, Vodojem, Proč to má Beat zrovna takhle?; zpět

Barma
Stručně z historie
V roce 1948 dosáhla Barma nezávislosti na Velké Británii. V roce 1962 se k moci dostal Nei Win, Barma se stala levicovou vojenskou diktaturou. Na jaře roku 1988 proběhlo v Barmě několik studentských demonstrací proti represivní vládě vojenské junty. Za použití vodních děl, dýmovnic a slzného plynu barmská armáda většinu demonstrací rozehnala. Stovky studentů při tom byly zraněny. To vyvolalo široké sympatie k mladým lidem a jejich požadavkům. Ke studentům se tak začaly přidávat další vrstvy obyvatelstva a v srpnu 1988 vyšly do ulic Rangúnu statisíce lidí. 8.8.1988 dostala barmská armáda rozkaz do demonstrujícího davu střílet a výsledkem byly tisíce mrtvých. Barmský boj za demokracii byl tímto dnem krvavě ukončen a vojenská junta nabrala nový dech. Desítky tisíc lidí byly uvězněny, mnoho studentů bylo donuceno uprchnout do exilu nebo do džungle v pohraničních oblastech země a vysoké školy v Barmě byly na dlouhou dobu zavřeny.

Aun Schan Su Ťij
Aun Schan Su Ťij (dcera bojovníka za barmskou nezávislost), je již dlouhou dobu považována za jedinou osobu, která je schopná dosáhnout národního usmíření a sjednocení Barmy. Když v roce 1988 začaly první demonstrace, stala se vůdkyní opoziční Národní ligy pro demokracii. Su Ťij nekompromisně kritizovala vládnoucí juntu, za což byla v červenci 1989 zavřena do domácího vězení. I bez její přímé účasti v předvolební kampani získala Národní liga pro demokracii ve volbách v roce 1990 naprostou většinu hlasů (82%). Režim však odmítl demokraticky zvolenému parlamentu předat moc. V roce 1991 byla na základě nominace prezidenta V. Havla udělena Aun Schan Su Ťij Nobelova cena míru. V důsledku mezinárodního tlaku byla v červnu 1995 propuštěna z domácího vězení. Netrvalo to ale dlouho, dnes je opět v domácím vězení. Pro svoji autoritu mezi obyvatelstvem je Su Ťij pro vládnoucí juntu trvalou hrozbou.

Běžná dnešní realita
Podle zprávy AI: "Političtí vězni bývají v prvních fázích svého zadržení běžně mučeni a vyslýcháni celé hodiny nebo dokonce dny, kdy se u nich střídají týmy vyšetřovatelů z řad vojenské rozvědky. Političtí vězni bývají vystavováni špatnému zacházení nebo mučení i po odsouzení, a to za porušování takových pravidel jako je vlastnění papíru na psaní." V Barmě úřady stále využívají nucenou práci. Na stavbě silnic, mostů či vládních budov jsou nuceni pracovat Barmánci všech věkových kategorií, včetně sedmiletých či osmiletých dětí. Jsou zde ale i další problémy, AIDS a pěstovaní opia, které pravděpodobně podporuje i vláda.

Než natankujete...
Nejezdětě do Barmy, peníze z turistického ruchu jen podporují vládnoucí vojenskou juntu. To stejné se stane s penězi, které necháte u čerpacích stanic Total. Tato společnost si totiž v Barmě staví ropovod. Na stavbě, která je pro místní vládu velice důležitá, jistě pracují i otroci; možná i děti. Nekalých obchodů se smrtí je v této zemi ale určitě více...

Zdroje: PINF, AI

Dodatek
Dne 6. května byla Aun Schan Su Ťij propuštěna z domácího vězení. Přejme si, aby to nebyl jen jeden krok vojenské vlády, ale aby následovaly i další.
(pk)

Abeceda
Až budeš civět do elektriky (fungující), galeje hnou i ježkem. Když letíš mimo naše ovzduší, pak (qvák) riskuješ svoji tlustou umaštěnou vlhkou (wl'hkou) xenofóbní ychtiloidní zornici!
(pc)

Vodojem
Mám dojem, že vodojem není to pravé. Jímati vodu z vodovodu je velmi zabavné, ale snažit se ji vehnat do koule na tyči... Chtěl bych velký bazén místo tyče s kopulí, nádrž plnou života. Tu jímal bych pak pístem. Zná-li někdo lepší systém, jak udržet vodu jinak než-li vodojemem, sdělte jej ministerstvu. Komu se vodojem líbí, tomu není vhodno se o tom zmiňovat. Ostatně, co je naň tak pěkného? Kdyby to alespoň byly dva balónky, tak jak je to v přírodě přirozené, ale proč takový nádor na špejli? Jsem pln všech vodojemů, zanechám všech těch strašných pojmů a půjdu se potopit do nějaké nádrže.
Je mi sladce, když tak hladce mohu plavat, potápět se a čas od času se vynořit či vynozdřit.
(pc)

Proč to má Beat zrovna takhle?
Pražské Rádio Beat, které lze poslouchat i na internetu, vysílá už několik měsíců. Rádio Beat se nechává označovat přívlastkem "rockové". Ano, víceméně rockové. Má ale několik drobných nešvarů. Především jsou nepochopitelné krátké bulvární vstupy moderátorů. Nevím, proč by někoho mělo zajímat to, že nějaký australský nevěstinec musel zavřít pro velký nápor klientů, a také nevím, co je zajímavého na informaci, že Mick Jagger poznal novou přítelkyni. Další nešvar Beatu je hudba. Většina hraných interpretů pochází z úzkého historického období, kdy moderátoři Beatu dospívali a tehdejší hudbu opravdu hltali (je až neuvěřitelné, jak se Rádiu Beat daří ignorovat první polovinu 90. let). Beat hraje i současnou hudbu, ale naneštěstí jen ty největší hity, které můžete slyšet kdekoli jinde. Bohužel od každé kapely či interpreta můžete slyšet jen omezené množství skladeb (ty, které se jim povedly nahrát do počítače). A navíc některé kapely nemají s rockem příliš mnoho společného... Výsledkem je klasické komerční rádio pro střední vrstvu, které není cizí elektrická kytara. Stále veselí a vysmátí moderátoři, to už je jen méně podstatný nešvar. Co Rádiu Beat chybí? Především rock, který se nestal středním proudem - současný i dřívější. Alternativ a okrajových žánrů rocku je mnoho; někdy v noci by se jistě našla volná hodina či dvě, kde by mohla zaznít i trochu jiná hudba. Doufejme, že pořad Hard&Heavy není poslední počin tohoto druhu a že přibudou další žánrové pořady.

Je dobře, že začalo vysílat také rockové rádio. Přejme proto tomuto rádiu mnoho úspěchů a co nejméně faux pas.
(pk)