Kdes, živote,
kam uplynuls před mými zraky,
nevidím již, neslyším tě,
kde je obloha, ptáci, mraky...

Kdes, kvítku,
kam se poděl celý svět?
umírám v klídku
a opuštěn, uvadám jak květ.

(pc)

Tak se snaž aspoň chvíli,
ty okřídlená mrcho.
Alespoň pohni svými křídly,
nadzvedni břicho.
Zahrabej nožičkou
svou maličkou,
udělej pár svižných kroků,
a pohni kostrou, tlač!
Jinak do tě našiju pár broků,
a půjdeš na pekáč!
Slepice, slepice,
miluji tě velice.

(pc)

huňatou srst míti
orangutanem býti
toť přání mé
to jediné
vrhla duše
rychle suše

(pk)

Andílku můj jediný,
štěstí moje kvetoucí,
jsi tak krásně nevinný,
všemi žádoucí.

Lásko moje rozmilá,
bez tebe bych nežila.
V srdci mém plamínek,
můj milující andílek.

(pc)

Kočky mňoukaly na střeše,
následkem čehož jsem procit.
Kočky mňoukaly na střeše:
Láska je podivný pocit.

- Lásko, ty hvězdo zářící
nad mořem bídy a vzdechů,
proč jsi se snesla na tento svět
a právě na tuhle střechu?

- Proč rušíš sen můj vzpomínkou
na něhu milostných oček?
To byly moje úvahy
v noci při mňoukání koček.

(František Gellner)