Červené pokoje, Kdo dostane mě ze dna? Rádio 1; Obšťastník č. 6

Červené pokoje
Ačkoli by název mohl na první pohled asociovat nevěstinec či podobný dům s převážně červeným interiérem, není tomu tak. Jedná se o film. Každá kritika či recenze je složena z názorů jejího autora, o to více to platí u recenzí snímků, u nichž účel není shodný s většinou filmů a jejichž stavba není běžná. To bychom mohli prohlásit i o Červených pokojích, tudíž celý tento text je složen především ze subjektivních dojmů.

První věcí, které si divák jistě všimne, je to, že obraz je po celou dobu filmu zmenšený. Vedle něj jsou další dva rámečky, takže film vlastně beží ve třech obrazech současně. Zmenšený obraz, široký černý okraj, temná zvuková kulisa, záběry na muže a ženu, kteří průkazně nejsou schopni umýt své tělo sami, nemocniční prostředí i stálé návraty k podivnému korytu či vaně plné bílé tekutiny působí poněkud depresivně a přesvědčivě jsou tím vyjádřeny různé pohledy na stísněnost a omezenost (nejen) prostoru. Snímek může oslovit také ty, kteří vnímají výtvarnou stránku filmu. Expresivní barevné ladění podtrhuje celkovou atmosféru. I již zmiňovaná temná zvuková kulisa nenechá diváka zcela lhostejným; výtečné vyhrocení atmosféry je možné nalézt v přerušení nastupující klidné melodie silným zvukem pádu lidského těla do vody. Červeným pokojům by se mohl vytknout třeba záběr se zacházejícími lidmi na ulici pro možnou samoúčelnost, nicméně těžko soudit, co všechno recenzentům ve filmu uniklo.

Film Červené pokoje, jehož autorem je Daniel Pitín, neseženete ani v prodejnách ani v půjčovnách. I přesto se na film určitě podívejte, pokud ve vašem okolí bude na programu nějakého festivalu. Není příliš dlouhý a může ve vás zanechat rozličné dojmy.
(ms, jn)

Kdo dostane mě ze dna? Rádio 1
Většinový posluchač narazí na pražské Rádio 1 (R1) obyčejně jen náhodou. A to když se snaží přeladit stanici či se nudí a zkoumá "éter". Často R1 rychle přeskočí, neboť obvykle uslyší elektronickou hudbu pro hrstku věrných, písně z jiných rádií neznámé či skladby menšinových žánrů. Přeskočit frekvenci 91,9 MHz může být ale chyba; za touto frekvencí se totiž nachází poměrně zajímavá programová struktura obsahující širokou nabídku pořadů, z kterých si mohou vybrat mnozí.

Dříve Rádio Stalin, Rádio Ultra a konečně politicky nenapadnutelné Rádio 1 je zaměřeno především na hudbu a některé oblasti kultury. K posluchačům se netváří jako rádio zajišťující "kompletní servis". Proto na R1 neuslyšíte ani dopravní informace, ani zprávy, ani předpověď počasí. Strategie je jasná: posluchač přeci může přeladit na stanici, pro kterou je poskytování informací prioritní, a ty jsou tam tudíž ucelenější a kompletnější. Na R1 tedy uslyšíte hlavně hudbu a informace o ní.

Přes den hudba na R1 kopíruje trendy a je spíše elektronická a "taneční". Nicméně i v tuto dobu je možné zaslechnout na R1 všelijaké žánrové míšení a obecně příznivou různorodost; hodně záleží na moderátorovi. Kladem je, že jsou moderátoři často svolní k plnění hudebních přání a i proto někdy proud hudby nezmrzne v kře jednoho stylu. Jak bylo již naznačeno, důležitou součástí R1 jsou různé pořady. Zmiňme jazzový Blue Train Davida Brady, kterému se povedlo přenést jazz Starého psa z Rádia Limonádový Joe jinam. Na zcela opačném pólu oproti zbytku R1 se nachází Hard Music, snad možná až příliš uzavřený a žánrově úzký. Své fanoušky má jistě jak Reggae klub tak i staré rockové kousky Tomáše Vydry. Výtečný je pořad World Music, při jehož poslechu můžete na příklad zjistit, že i dechovka se dá poslouchat. Pořadu Novinky na alternativní scéně bych vytknul buď jeho název nebo obsah, protože zúžovat hudební alternativy na elektronickou hudbu, která je v pořadu hlavně zastoupena, je krátkozraké a pokrytecké. Podobný problém může mít i Hitparáda R1, nicméně věřme, že to není nasazovanými novinkami, ale vkusem posluchačů. Naopak Velká sedma, hitparáda českých a slovenských interpretů, je žánrově velice rozmanitá a při jejím poslechu můžete často objevit něco nového a i nečekaně dobrého. Každý den je na R1 Kulturní servis, ve kterém se dozvíte pražský kulturní program na daný den. Kulturní servis zahrnuje několik klubů, spousty diskoték, pár galerií, divadel a kin s odlišným programem oproti průměru. Nezmínil jsem mnohé pořady (French connection, Film o paté, Zátiší, Knižní servis, CD nonstop, ...), ale bude-li čtenář mít zájem, může je objevit na internetových stránkách rádia. Na R1 možná chybí pořad, který by se snažil představit i ne čistě elektronickou hudbu, která se do ČR obvykle vůbec nedostane. Další možný nedostatek je ten, že R1 vysílá jen v Praze. Častečně je to vynahrazeno tím, že můžete R1 poslouchat přes Internet, ale přejme R1 nebo podobné rádio i jiným městům. Webovým stránkám bych vytknul určitou ztuhlost a občas i nejednotnost. A mimo jiné by bylo příjemné, aby posluchači mohli na stránkách zanechat svůj tip na kulturní akci. Také se webovým stránkám dají vytknout vysoké nároky na počítač, neboť nešetří animacemi. Naopak jednoznačný klad je možnost komunikace s moderátorem ve studiu pomocí emailu či ICQ.

R1 je stále ještě trochu výjimečné: obvykle nepodbízející se moderátoři, ne příliš vlezlé a někdy i vtipné jingly (jeden byl vybrán jako název tohoto textu), volnost, pestrost... Bydlíte-li v Praze či okolí nebo máte-li rychlejší připojení na Internet, můžete si udělat názor sami.
(ms)