Habrovka (telegraficky), Pozastavení nad Obšťastníky; Obšťastník č. 7

Habrovka (telegraficky)
Na konci května, částečně paralelně s Mezi ploty, jste mohli zavítat na první ročník festivalu Habrovka. Podtitul se setkáváním nezávislé hudební a divadelní scény byl výstižný a doveden do přínosného konce. Ne malým detailem byla výše vstupného: jen 80 Kč na oba dva dny.

Místo festivalu bylo vybráno výtečně. Příjemná zahrada kostela sv. Františka v Praze 4 současně s víceméně dobrým počasím tuto akci velmi podpořila. Vedle kostela vyrostlo pódium, o kus dále stánek s pivem. Druhá scéna byla ve zděné budově. To se při dešťové přeháňce ukázalo být výhodou.

V pátek - v první den festivalu - po klidných Taliesyn - především překvapili funky-jazzoví Taking Off. Obdivovat jste mohli také podařaná sóla na mnohé nástroje, kterých Taking Off mají skutečně hodně. Zmiňmě třeba obdivuhodnou hru na šestistrunnou basovou kytaru, bicí nebo třeba tenorsaxofon. K předcházející větě obdivu nemůžu nedoplnit zpěv Terezy Nekudové. Hudební pátek zakončila kapela Junk, která připomínala příjemně drsná grunge léta.

V sobotu Martin Frys zahrál bravurně to, na co často nemají ani velká divadla. Již nazvučení Bustlers uvolnili pódium pro spěchající Bengas, kteří nicméně hráli výtečně a posluchače řádně rozpohybovali v rytmu dža. Rockoví Bustlers hráli dobře a na rozdíl od jiných kapel působili dosti spontánně a přirozeně. Po snad možná až příliš minimalistickém Senu se dvěma hudebníky přišel loutkař Jiří Polehňa. Jeho tři Rakvičkárny, kde dvě by bylo málo a čtyři moc, rozesmály nejen ty otrlé. Potom se snažil Sváťa Karásek se svojí skupinou přesvědčit přítomné, že svět může být dobrý a že o tom nemusí zpívat jen v kostele.

Poměrně vydařený festival doplňoval po oba dva dny stánek Amnesty International, kde vám lidskoprávní nadšenci mohli podat rozličné informace a kde jste se třeba svým podpisem mohli zapojit do boje za lidská práva. Budou-li mít organizátoři dostatek vůle a času uspořádat další ročník festivalu, zkuste se zúčastnit. Pokud bude aspoň takový jako letos, nebudete litovat.
(pk)

Pozastavení nad Obšťastníky
Obšťastníků je mnoho. Zaměřme se v tomto pozastavení ale jen na ty, které jsou dostupné přes Internet a které mají Obšťastník přímo v názvu.

Zadáte-li do internetového vyhledávače slovo Obšťastník, můžete začít pročítat a porovnávat. Obšťastník Sněmu dětí je patrně hlavně pro členy organizace a tím pádem mírně uzavřený. Vedle úmyslu publikovat i odborné texty zde naleznete nejen "vtipný" úvodník, ale i snaživé texty na téma životní prostředí, kterým se Sněm pravěpodobně chce především zabývat. Snad je pro mladé nadšence tento Obšťastník přínosný. Obšťastník.misto.cz (asi od lidí z VŠE) měl v úmyslu vycházet jednou týdně. Pravděpodobně to nějak nevyšlo, neboť poslední aktualizace je z listopadu 1999. Je 13 již vyšlých čísel dobrý výsledek? Vedle článku o jednom šťastném páru tam najdete i úvahy nad starým československým televizním seriálem či pozvání na florbalový turnaj s jeho následným popisem. Počtěte si sami, snad možná 13 bylo dost. Obdivně kritický obšťastník (OKO) je obšťastníkem až od svého 26. čísla. Předtím byl pouhým občasníkem. Důležitou poznámkou ke kontextu tohoto počinu je to, že OKO vychází, aby "monitorovalo dění v římskokatolické farnosti Brno-Bystrc". Tím je jeho záběr dosti omezen a nemá smysl více ho pitvat. Snad jen pochvala za výdrž: 61 vyšlých čísel. Obšťastník Studentské sekce ČAS Brno má být milou a vtipnou součástí webu českých archivářů. Asi je. Recesistický Obšťastník Brigády kapitalistické práce je dosti drsný mix všeho možného a je vyhrazen pro poměrně úzkou skupinu lidí. Překvapily především fotky z dětských táborů. Snad to již k recesistům nepatří nebo aspoň doufejme, že mají inteligentní děti. Od Obšťastníku humanitárního sdružení Handicap(?) Zlín je k dispozici sice poslední číslo z roku 2001, ale věřme, že je svým členům ku prospěchu nebo že vycházejí nová čísla v jiné podobě jinde. Poslední Obšťastník Werichovců je k nalezení pouze z dubna 2001. Minulých čísel najdete poměrně hodně, nicméně jednotlivá vydání jsou velmi krátká. Odkaz V W J a Osvobozeného divadla udržují členové jistě lépe v jiných formách (možná existuje obsáhlejší tištěný Obšťastník). Z mnoha stran vedou odkazy na Játrův Obšťastník. Mimo agresivní grafiku a mírnou nepřehlednost není problém vytknout i něco z textů. Věta "Nemněl jsem na to žaludek a tak jsem nablil do piána." je dobrý příklad. Avšak proč ne - pokusů o legraci je zde dost. Výhodou je asi i to, že nemá jednotlivá čísla a "literární" příspěvky se řadí za sebe do sešitů.

Je ještě mnoho dalších Obšťastníků: skoro neexistující recesistickoerotický pro BioFany, klubový h-fanu, Joe Bar Teamu a další; většinou jsou to časopisy rozličných oddílů a skupin. Závěr tohoto plytkého "konkurenčního" pátrání po Obšťastnících můžeme najít takový, že mnoho Obšťastníků je již neaktivních nebo jsou určeny pro úzkou skupinu lidí. Asi žádný Obšťastník není dotažen do konce se zajímavou formou a ještě zajímavějším obsahem.

V čem se Obšťastník, který právě čtete, liší? V původních obrázcích původního autora s původní přezdívkou pc, v nezaměřenosti na určitého čtenáře, ve spojení nespojitelného, ve spontánních příspěvcích autorů nebo taky v ničem. Jak jsem již napsal do úvodníku tohoto čísla, jedná se o revoltu, někdy kýčovitou a nepřirozenou. Nicméně ironický podtitul "časopis pro náročné čtenáře" nemusí být ve společnosti ostatních Obšťastníků ironický.
(ms)