Snáším se po zrnkách písku,
klesám s nimi dolů.
Snáším se po zrnkách písku,
všechna drží spolu.

Proč díváš se, jak padám
pramínkem nejtenčím?
Proč díváš se, jak padám
a proč jsi zvenčí?

Kupím se na dně a čekám na tebe,
na tvůj dotek, na tvou dlaň.
Kupím se na dně se zrnky písku,
vezmi mě do ruky a mnou se staň.

(pc)

Dusno... Skličuje a jařmí
nekonečná noční říš
Kdy konečně bouře zahřmí?
Po okraj se plní číš.

Udeř do vln rozpěněných,
švihni do lesů jak bič,
číši toho utrpení
rozbij a znič!

(N. A. Někrasov, Kruté krásy)

pocitem neblahým
bloumám v myšlenkách
a strohá pravda
činí mne střízlivým

do němoty zpitý
sprchou hněvu
křivdy a lásky
procitám do reality

trávu močí kropím
vnímám pouze sebe
s pocitem neblahým
že nikdy nepochopím

(pc)

snídaně Evy Braunové
tlustej anděl
hry těch, co se mají rádi
strach z pláče
kos nohama vzhůru
první pondělí 1960
pokrytectví škodí zdraví
optimistická chvíle
sladké sladce žít
depka Jima Morrisona

(lb)

Proč jsem ti neřekl, že tě mám rád?
Co by se tenkrát a teď mohlo stát?
Proč jsem ti nevyjádřil svoje city?
Kde jsem teď já a kde jsi teď ty?

Proč jsem tehdy neměl odvahu?
Změnilo by mě to, moji povahu?
Proč jsem se bál náhlé změny?
Jaký bych teď byl? Obměněný?

Proč nejsi ty jí a tebou ona není?
Proč stále v sobě cítím ponížení?
Proč nemohu ač chci být šťastný?
Proč jsem já sebou a nejsem jiný?

(pc)

To přec ví každý -
konec dva pasu
nejprv se rozejdou, potom však spojí:
Tak i my - jednou se rozejdem,
potom však budeme svoji.

(Ki no Tomonori)