Jaro, sbohem Jaroslav Seifert Dobře se sedá v břehu kamenitém, rozkvetlá větev je bezděčným krytem. Ať řeka plyne, zůstávajíc s námi, a stříbro rybek padá šupinami. Ten lesklý peníz, který nepatří mi, zaplatí za nás lehkovážné rýmy. Z těch bílých květů chtěl jsem nedočkavý podat ti hrušku plnou sladké šťávy, abys ji vzala, vtiskla roztomile do křehké slupky svoje zoubky bílé. Už se mi ale ztrácíš do vzpomínky, polibky hořké dává kuřák dýmky. |