*** Anna Achmatovová Opil ses a mně je do smíchu nad nesmysly, nad nápady tvými. Mladý podzim oplet potichu girlandami žlutých vlajek jilmy. Zašli jsme do země šalebné, naše duše upřímně se kají. Proč tak sklesle stojíš vedle mne, proč mé rty se mrtvě usmívají? Báli jsme se sladké idyly, chtěli jsme spíš vášeň, muka, křeče... Stejně se tě ani na chvíli nevzdám, ty můj něžný potřeštěnče. |