roh
roh
roh
roh
Poezie
***   Anna Achmatovová

Opil ses a mně je do smíchu
nad nesmysly, nad nápady tvými.
Mladý podzim oplet potichu
girlandami žlutých vlajek jilmy.

Zašli jsme do země šalebné,
naše duše upřímně se kají.
Proč tak sklesle stojíš vedle mne,
proč mé rty se mrtvě usmívají?

Báli jsme se sladké idyly,
chtěli jsme spíš vášeň, muka, křeče...
Stejně se tě ani na chvíli
nevzdám, ty můj něžný potřeštěnče.