Krajina Federico García Lorca Je širé pole oliv, které se jako vějíř otvírá a zase složí. Ten olivový háj má nízko do oblohy, jak déšť studených hvězd se rozmrholil. Polostín leze s chvěním na břehu zpod rákosí. Prošedly kadeře větru. A kmeny oliv na zádech výkřiky nosí. To houfy ptáků, zajatých mezi stromy, v šírání tam širokými chvosty svými krouží. |