Teskno, tak přeteskno Rubén Darío Ach teskno, tak přeteskno mi bylo jedenkrát, když z vodotrysku viděl jsem vodní tříšť dopadat. Noc byla sladce stříbrná. Naříkala a plakala ta noc a vzdechy žalovala. Rozbřesk, který v hebkém ametystu svém se chvěl, přišel brzy, čísi trpké slzy rozpouštěl. To jsem byl já, ten básník sténající v blízku, své srdce splétající s mžením vodotrysku. |