roh
roh
roh
roh
Poezie
Snad ne   Marcela Pátková

Zešikmené hrany sladkobolných,
svíráte ve svých hnátech ostrohrot
svící solných, vždy večer rozžíhaných
na prach. Bičíkem ptáme se osudu:
kam sahá vlas stařeny, upadnuvší
na zem? A že se stydí a že páchnou
hněvem a ovčím mlékem kojí své
i jiné dcery, snad ne vážně,
ale z dosahu brzypříchozího.