Šel jsem do koupelny, nalil jsem do vany trochu té koupelové tekutiny, co mi přichystala Monika Silvsová, a otočil jsem kohoutkem na teplou vodu. Koupání je skoro tak dobré jako spaní, podobně jako spaní je skoro tak dobré jako dělat "tu věc". Marie tomu tak říkala a já na to myslím vždycky jejími slovy. Vůbec jsem si nedovedl představit, že by mohla "tu věc" dělat s Züpfnerem, má fantazie zkrátka nemá komůrky pro takovéhle představy, stejně tak jako jsem nikdy nebyl v pokušení krámovat jí v jejím prádle. Dovedl jsem si jedině představit, že by s Züpfnerem hrála Člověče, nezlob se, a to mě uvádělo v zuřivost. Nemůže s ním přece dělat nic z toho, co dělala se mnou, aniž by si připadala jako zrádkyně a kurva. Ani máslo na housku mu nemůže namazat. Když jsem si představil, že by vzala z popelníku jeho cigaretu a kouřila ji, bylo mi skoro k zešílení, když jsem pak uvážil, že Züpfner je nekuřák a že s ní nejspíš bude hrát šachy, nebyla to žádná útěcha. Něco s ním přece dělat musí, tancovat nebo hrát karty, on jí nebo ona jemu předčítat, a mluvit s ním musí o počasí a o penězích. Vlastně by mu mohla jedině vařit, aniž by musela neustále myslit na mě, neboť to mi dělala tak zřídka, že by se to nemuselo nutně brát jako zrada nebo kurvení. Nejraději bych byl rovnou zavolal Sommerwildovi, ale bylo ještě příliš brzy, umínil jsem si, že ho vzbudím kolem půl třetí a důkladně si s ním pohovořím o umění. Osm večer, to byla příliš slušná doba na to, abych ho zavolal a poptal se ho, kolik principů řádu už do Marie nacpal a jakou provizi má slíbenou od Züpfnera.