PRAHA — Začátkem srpna 1945 se Evropa už téměř čtvrt roku těšila z míru, v Tichomoří ale stále zuřily tvrdé boje. Při dobývání dvou menších ostrovů, Iwodžimy a Okinawy, ztratili Američané na jaře 1945 téměř 20 000 mužů, na japonské straně zemřelo desetkrát víc fanatických obránců i civilistů. Obavy z obrovských ztrát při invazi do srdce Japonska byly jedním z hlavních důvodů, proč se americké velení rozhodlo použít na samém konci války novou zbraň, atomovou bombu.

Ve čtvrt na devět ráno 6. srpna 1945 tak japonské přístavní město Hirošima ozářilo druhé slunce. Tak o efektu, který výbuch uranové pumy nazvané Little Boy (Chlapeček) vyvolal, hovořili ti, kteří přežili. Díky ohromující záři, která explozi atomové bomby provázela, také získala tato hrozivá zbraň v japonštině své jméno — pikadon, jež doslova znamená záblesk-bum. Vedle jasného světla ale Chlapeček způsobil hlavně mohutnou a ničivou tlakovou vlnu, provázenou spalujícím žárem.

Právě ty v prvních okamžicích přinesly smrt velké části z 350 000 obyvatel Hirošimy. Při explozi zemřelo nebo bylo smrtelně zraněno kolem 80 000 lidí — téměř každý, kdo byl v té chvíli blíže než kilometr a půl od hypocentra; atomová bomba ale přímo zabíjela i ve dvojnásobné vzdálenosti. Další tisíce lidí byly zraněny, téměř všechny přeživší pak postihla i do té doby zcela neznámá nemoc z ozáření. Té podlehly tisíce obyvatel Hirošimy i v dalších měsících a letech.

Do konce roku 1945 zemřelo v důsledku výbuchu atomové bomby 140 000 lidí, v letech 1946 až 1951 přibylo dalších 60 000 obětí a na komplikace spojené s ozářením umírají lidé dodnes. Bomba zničila téměř celé město — stavby ze dřeva a cihel neměly šanci proti tlakové vlně, jež v hypocentru dosahovala rychlosti zvuku a ještě kilometr daleko byl nápor vzduchu větší než při hurikánu. Jeden z těch, kdo přežili, řekl: „Hirošima nepřipomínala město, které zničila válka, ale děsivý obraz posledního soudu.“

Výbuch atomové bomby přežilo jen málo budov, tou nejznámější byl železobetonový Průmyslový palác. Dílo českého architekta Jana Letzela z let 1912 až 1915 leželo sice jen 150 metrů od výbuchu, díky pevné konstrukci ale stavba obrovský nápor vydržela; všichni úředníci i návštěvníci, kteří byli uvnitř, ale zemřeli. Torzo kdysi pyšné budovy se po válce stalo Atomovým palácem — mementem, jež připomíná nebezpečí jaderného konfliktu.

Použití atomové pumy na Hirošimu (a Nagasaki, zničené o tři dny později) je dodnes předmětem sporů. Zastánci poukazují na to, že bomba zachránila mnoho životů amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250 000 mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Proti těmto číslům ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.

Atomová bomba, která nakonec zničila Hirošimu, ale nezabíjela jen Japonce. Stala se osudnou i 900 amerických námořníků z lodi Indianopolis, která ji vezla na letiště na ostrově Tinian v Pacifiku. Při zpáteční cestě loď potopila japonská ponorka a kvůli utajení mise začaly záchranné lodě hledat přeživší členy posádky až po 96 hodinách. I díky této oběti mohla 6. srpna 1945 směrem k Japonsku odstartovat skupina bombardérů B-29. Letoun, který nesl bombu, se jmenoval po pilotově matce — Enola Gay.